Filmy- portál zábavy

Pohádkově čistý horor, který původně pochází z Japonska, ale rozumět mu budou kdekoliv. Uprostřed města stojí malý dům, kde se kdysi stalo něco strašného...

Japonské horory posledních let začínají být pojmem už i u nás. Obvykle je cesta následující: ve své ostrovní vlasti se nízkorozpočtový hrůzobiják stane hitem, dočká se několika pokračování, prequelů, TV seriálu a/nebo počítačové hry a pak dojde na americkou předělávku.

Ta se nakonec dostane i k nám, kde originál znají jen fajnšmekři. Bylo to tak s Kruhem, bude to tak s Temnými vodami a je to tak i s Nenávistí. S tím rozdílem, že v tomhle případě všechny díly včetně tohoto amerického (který jen kompiluje předchozí verze) natočil jeden režisér - Takaši Šimizu.

Je pravda, že většina hororů jsou zakuklené pohádky, v hlubší rovině mýty a archetypy. Na Nenávisti to je nicméně evidentnější než obvykle. V srdci filmu a jisté japonské metropole stojí strašidelný dům (říkal tu někdo něco o pohádkách?), na nějž prokletí padlo v den, kdy v něm žárlivý muž zavraždil svou manželku.

Od té doby se v domě dějí, řekněme, divné věci, které většinou někoho stojí život nebo aspoň zdravý rozum. Nenávist bezstarostně a nechronologicky vypráví příběhy hned několika z těchto nešťastníků.

Mezi nimi má dominantní postavení americká studentka Karen (Sarah Michelle Gellar, která si zápočet z démonologie udělala už v TV seriálu Buffy, přemožitelka upírů) - a právě ona se účastní velkého finále, jež všechny odkazy na svět mýtů a rituálů definitivně potvrdí.

Pro ty, kdo se rádi bojí, je Nenávist ideální potravou. Kromě základní premisy, že zlo se prostě šíří dál, tady žádný další děj není. Všechno spočívá v atmosféře, v systematickém budování dusivého příkrovu nelidské zloby. Fantastická je v tomhle ohledu hlavně spolupráce kamery a zvuku. Ani jedna z těchto složek nepřináší nic nového, ale symbióza určitých úhlů pohledu (zezadu na nic netušící oběť) a nejasného šramotu nejspíš bude fungovat vždycky.

A potom je tu i vrstva oné pohádkové symboliky (černá kočka, bílé tváře démonů, střet lásky a zla), kterou si můžete i nemusíte snažit vykládat po svém; tak jako tak bude rezonovat někde ve vašem podvědomí.

Nenávist se spíš než do kinosálů hodí do setmělých obýváků, ale co se čisté filmařiny týče, užijete si ji kdekoliv.

The Grudge, USA/Japonsko/Německo, 2004, 92 min. Režie Takaši Šimizu, hrají Sarah Michelle Gellar, Jason Behr, William Mapother, Bill Pullman. Premiéra 17. 3. 2005.